Svátost manželství

Manželství mohou uzavřít v kostele ti snoubenci, z nichž je alespoň jeden pokřtěný (u pokřtěné strany se jedná o povinnost, která vyplývá ze křtu).

Je vhodné ale uvažovat o tom, do jaké míry takové rozhodnutí odpovídá mému životu. Manželství uzavřené v kostele se v mnoha ohledech liší od toho uzavřeného na úřadě. Nejen tím, že je podle církevního práva uzavřeno na celý život. Člověk toto manželství uzavírá před Bohem a před církví. Rozhoduje se pro křesťanské manželství, které vyžaduje určitý způsob života. Zavazuje se, že bude vychovávat děti ve víře (nepokřtěná strana se zavazuje, že v této výchově nebude bránit). A vychovávat děti ve víře nutně vyžaduje tuto víru sám žít.

Víme, že mnoho lidí, kteří víru nepraktikují, uzavírá manželství v kostele. Ale můžeme se ptát, zda je to správné. Na politicích nám vadí, že něco slibují, ale pak to neplní. Zde hrozí velké nebezpečí, že jim budeme podobni. Zároveň je velmi zavádějící, že v momentě, kdy chci druhému z celého srdce a se vší rozhodností dát své slovo, zároveň říkám věci, které nejsou pravdivé (dovolávání se Boha, kterého ve svém životě nepotřebuji, vyjadřování tohoto slibu před společenstvím církve, kterou neuznávám, či s ní nežiji ve společenství, nežiji podle evangelia a podle učení církve…). Pamatujme na to, že se jedná v životě o velmi důležitý den, a tak je trochu zvláštní ho „kazit“ svou neupřímností.

Kdo chce uzavřít manželství v kostele, musí absolvovat přípravu. Každý pár si může zvolit, kterou z příprav chce zvolit. Nabízí se dvě možnosti: kratší a delší.