Sv. František objímá malomocného člověka – 2. roráty

František a malomocný

František a malomocný

František potkává a objímá malomocného člověka

 

Úvod

Vítám srdečně všechny, kteří jste dnes přišli na roráty. Ježíš je s námi přítomen se svou milostí. Těšíme se, že jsme znovu spolu. Spolu můžeme pozorovat život sv. Františka, spolu s ním můžeme dělat důležitá životní rozhodnutí. A jeho rozhodnutí, o kterém uslyšíme dnes, je moc důležité.
František se přibližuje k nemocným a poznává v nich Ježíše. Už brzo se stane pro lidi úžasným znamením Ježíše. Není to jednoduché, ale ani nemožné. Proto přicházíme i dnes na roráty, abychom se to naučili. Zamysleme se: kdo v našem okolí potřebuje nejvíce naši lásky? Koho všichni považují za nepotřebného a koho musím přivést k Ježíši?

 

Kněz po evangeliu
Vítám vás po týdnu znovu na rorátní mši.

Už znáte důvod, proč je František z Assisi dokonalým průvodcem Adventem.

Otázka dětem:
Co takové vymyslel sv. František jako první, a co do dnes spojujeme s Vánocemi?
(Jako první postavil betlém)

Samozřejmě, vánoční betlém má svůj začátek u sv. Františka. To on jako první postavil betlém v malém městečku.

Otázka dětem:
V jakém městě sv. František připravil první betlém?
(V Greccio)

 

Doufám, že vaše domácí betlémy nabývají velmi konkrétní podobu. Máme na to sice ještě něco přes dva týdny adventu. Ale je dobře mít připravený betlém i dříve. Vždyť vždy můžeme ještě něco přikrášlit, změnit … Můžete posílat na farní e-mailovu adresu své fotky o tom jak stavíte domácí betlémy (farnost-kolin@volny.cz).
My jsme se samozřejmě viděli na mši i v neděli. Mnohé z vás jsem viděl na mši a měl jsem z toho velkou radost.
Doufám, že jste nezapomněli přinést stéblo sena. Připomínám, že na každou mši můžete přinést jen jedno stéblo. Kdyby bylo málo, zkuste na roráty pozvat další děti, vaše kamarády.
Víme, že František ve svém mládí hodně „řádil“. Je pravda, že miloval lidi, miloval své rodiče, ale stále nemohl najít to své místo v životě. Tužil po slávě a dosáhl jen to, že se mu všichni posmívali. Asi neznáte celý Františkův příběh. Proto jen stručně řeknu, že Františkovi se ve snu ukázala tajemná postava, která ho zavolala jménem a přivedla do hradu, ve kterém na stěnách visely mnoho zbraní a také brnění. František slyšel, že to vše je jeho a jeho rytířů. František pochopil sen tak, že má jít do války a tam získat slávu. Jeho město Assisi tehdy vedlo válku proti sousednímu městu Peruggii. A tu válku Assisi prohrálo.
Když se František z války vrátil, všichni se mu posmívali. Bez brnění, bez koně se spuštěnou hlavou, bez slávy … A to Františka bolelo nejvíc, ale jeho smůla se na tom nekončila. Ve městě bylo slyšet klepy, že František navštívil útulek pro malomocné. To už bylo pro jeho otce Petra Bernardone příliš. Kázal Františka zavřít do spíže a držet ho, dokud se nevrátí z Francie. Maminka strašně plakala, ale co měla dělat, zavřela milovaného syna do spíže, jen ho prosila, aby jí všechno podrobně vysvětlil.

 

Příběh

– Vyprávěj mi František, od začátku do konce, jak to všechno ve skutečnosti bylo – prosila máma – proč ses rozhodl udělat něco tak nemoudré? Však víš, co je to malomocenství …
– Pamatuješ maminko, jak jsem byl citlivý na vůně a pěkný vzhled? Ze všech věci na světě nejvíce jsem měl odpor vůči malomocným lidem. Panický jsem se jejich bál, i když jsem je velmi litoval …
– Vím synu, jejich osud je krutý, třeba jim pomáhat, ale třeba to dělat moudře, na dálku …
– Na dálku? Jak mohu, prokázat člověku lásku na dálku? – Rozzlobil se František – Jak mohu na dálku ošetřit rány, přitulit, potěšit?
– Tak tohle jsi udělal? Dotýkal ses jejich? Přitulil si je? Co uděláš když se nakazíš? Můžeš nyní nakazit mě, otce, bratra … Kdo se tehdy postará o nás? Myslíš, že tě někdo přitulí?
– Nenakazil jsem se. Dělám jen to, co mi přikázal Kristus. A on mi řekl toto:
„Františku, když chceš poznat mou vůli, musíš zanechat vše, po čem si dosud z celé duše toužil. Jen tehdy, když to uděláš, přesvědčíš se, jaké trpké se stane to, co si předtím považoval za příjemné. A to co vzbuzovalo v tobě odpor, promění se na štěstí a nevyslovitelný klid „.
Mami, všechny tyto slova se splnily do puntíku. Zábava s přáteli se pro mě stala strašným utrpením. A pak přišly i jiná znamení.
Když jsem před pár dny během jízdy na koni potkal malomocného, ​​pocítil jsem, že musím něco udělat. Musel jsem překonat v sobě odpor a strach. Jinak bych nemohl opravdu sloužit Bohu. Sesedl jsem z koně, dal jsem malomocnému almužnu a políbil jsem mu ruku … On mi dal polibek pokoje … Pocítil jsem v duši úlevu a v srdci slast … neuvěří, máma, ale když jsem znovu sedl na koně a otočil se k němu zády, malomocný zmizel … Přísahám ti, to musel být on, sám Ježíš! Měl jsem nim pohrdnout …?
– Chtěla bych ti věřit, synu. To co říkáš, je šlechetné a krásné, ale … Odkud máš jistotu, že to hovoří Ježíš, že sám Ježíš se ti zjevuje? Takové věci se nikomu nestávají. Možná se ti to jen zdálo …?
– Vím, maminko. Všichni se mi posmívají. Považují mě za hlupáka a blázna. Ale vždyť to tys mě učila modlit se. To ty jsi mě prosila, abych sloužil Bohu každý den. Mám se nyní k němu otočit zády? Jak bych s tím mohl žít? Bůh mě volá a já musím jít za ním.
– Však můžeš vstoupit do kláštera! Mohl by ses stát i knězem! Otec dá souhlas. Já ho budu prosit. Jen tě prosím nepřibližuj se k malomocným. Nepotuluj se. V klášteře ti řeknou, co máš dělat.
– Ne, maminko, sám Ježíš mi řekne, co mám dělat. Slíbil mi to, jen ho musím poslouchat. To proto jsem šel do útulku pro malomocné. Už se nebojím. Vím, že jsem jednal správně, i když jsem rozzlobil otce a tobě způsobil bolest.
– To nic, synu, to nic … – máma přitulila Františka a políbila jeho bledé čelo – jen abys měl pravdu. Jen aby tě nezklamali tyto sny a záhadné hlasy. Budeš mít spoustu času na rozmyšlenou. Já se budu za tebe modlit každý den.

 

Kněz

Milovaná, dobrá maminka! Tak moc chtěla pomoci Františkovi. Ale nedokázala mu ukázat správnou cestu a proto mu slíbila modlitbu. To jediné mu mohla dát. A František už věděl, že je na správné cestě, že udělal krok dobrým směrem, že konečně prokázal odvahu …

Otázka pro dětí:
Co vyžadovalo od Františka obrovskou odvahu?
(Setkání s malomocným)

Samozřejmě, že setkání s malomocným. Slyšeli jste, že František, když potkal malomocného, ​​sesedl z koně, dal mu jídlo, políbil mu ruku a pak mu sám dovolil, aby ho políbil. Nikdo takové věci nedělal. František musel prokázat obrovskou odvahu, možná ještě větší než během války s Perugií. Zvláště proto, že dosud pociťoval k nemocným a malomocným obrovský odpor. Více a více začínal chápat, že právě toto od něj Boha očekává.

Otázka pro děti:

Co pocítil František, když dovolil, aby ho malomocný políbil?
(Pocítil úlevu a slast v srdci)

Úleva a klid v srdci, jaké zakusil František, byly pro něj zřetelným znamením, že udělal správně. Prorok Izaiáš volal: „Vzmužte se, nebojte se, hle, váš Bůh! On sám přijde a spasí vás.“ František musel slyšet tato slova. Dnes se budeme modlit za to, aby nám nikdy nechyběla odvaha dělat správné věci.

 

Otázky:
1. Jak dopadlo setkání sv. Františka s malomocným člověkem?
2. Co pocítil František po setkání s malomocným?
3. Jak potrestal otec Františka za to, že se setkal s malomocným?

Úkoly:
1. Večer se modli za odvahu pomáhat nejslabším.
3. Na šňůrku pověs obrázek ze života sv. Františka.
4. Na internetových stránkách se podívej na fotografie z Assisi.